Obsah

Úvodní slovo

Naše obecNaše obec již podle jména je dávného původu, neboť Svatoslav je jméno staroslovanské. Ovšem počátky naší vesnice tratí se v mlze věků a nikdy pevně nedozvíme se kdo, a kdy obec Svatoslav založil. Že tisíc let stojí je dost možné, neboť před 700 roky byla to již farní obec, jak doleji se ještě zmíníme. V této dávné době knížat a králů z rodu Přemyslovců bylo celé zdejší okolí pokryto hustými hvozdy a patřilo k panství údělného knížete brněnského. A v této veliké lesní oblasti, kterou spravovali kasteláni (purkrabí) z knížecího tehdy hradu Veveří, byly řídce roztroušeny maličké dědinky, jejichž obyvatelé živili se hlavně pálením uhlí, výrobou kolomaze(, šindele, brtnictvím ( včelařstvím) a kácením dříví pro knížecí potřebu.

Takovou vískou skrytou mezi obrovskými lesy byla i naše Svatoslav. Stálo zde několik chatek v mírném horském prohybu kolem bahniska se stálou vodou. Kdo první se zde usadil? Dá se to soudit rozličně. Možná, že některý velkomožný purkrabí veverský, aby měl drvoštěpy na příhodném místě, dal vymýtit kus lesa v náhorní rozsoše(, kde Svatoslav nyní stojí a usadil zde z jiné vesničky několik rodin, aby zde pracovali, vykáceli kolem les, vzdělali pole a tak, aby zboží knížecí o jednu vesnici vzrostlo. Možná je ale také, že již dříve, snad dříve než hrad Veveří stál, nastěhoval se do zdejších lesů nějaký uhlíř neb brtník sám s rodinou nebo s několika přáteli a založil zde vesničku. Dali jí nejspíše po prvním usedlíku nebo po nejváženějším z nich jméno Svatoslav. Bývalo tak zvykem. Zde v okolí Radoškov má zajisté jméno po Radoškovi či Radošovi a Braníškov po Branišovi, kteří byli asi prvními tam osadníky.

Naše obecKlidně žila dědinka Svatoslav ve středu svých políček, vprostřed lesa, stranou od obchodních cest, od hluku světa. Každoročně odváděli na Veveří povinou daň, asi kůže divoké zvěře, med lesních včel, které brtníci vykuřovali, dřevěné uhlí pro knížecí dílny v brněnském podhradí a dle potřeby rubali dřevo palivové i stavební do knížecích hradů. Časem ozývaly se v lesích rohy lovecké, kdy veselá družina panstva z Veveří lovila pro kratochvíli ve zdejším okolí. Tehdy celá víska oživla. Dospělí nadháněli lovcům, ženy a děti sbíraly padlou zvěř. A to byla povinnost. Rovněž na zdech veverského hradu pracovali Svatoslavští, když bylo zapotřební hloubili příkopy, stavěli sruby, jak poručil purkrabí. Ale celkem byl tehdejší život dědiníků( našich snesitelný, ano to hanebné nevolnictví lidé tehdy ještě neznali. Přešla tak století, čas předával vládu na Veveří novým a novým pánům, zmatky občanské a válečná vichřice tak často po naší vlasti zuřily, nic však z toho nedotklo se přímo vísky pod lesy na Kamentném. Nebylo sem cest, nebylo zde co brát a proto vojáci, nepřátelé i přátelé se do Svatoslavi nepustili. Jen drábové z Veveří pro futro( koním a špíži vojákům knížecím v ty časy nepokojné do Svatoslavi zajížděli. A ovšem vzali sebou i leckterého mladíka jestli včas do lesů se neskryl. Bývalo i tehdy zvykem že za panskou neshodu platili poddaní svojí kšticí. V této době přemyslovské z původní kapličky vznikl dřevěný kostelík na počest Matky boží a purkrabí veverský usadil zde asi nějakého stařečka kněze plebána( hradního, když mu osadníci zdejší obydlí zřídili. To již byla Svatoslav dosti velkou vesnicí a tehdy děje se první zmínka o ní v dosud zachované listině.

Bylo to r. 1240. Tehdy vyměnil český král Václav I., zvaný Jednooký, majetník( veverského panství svoji vesnici Svatoslav, tvrz Pánov a jiné zboží s klášterem tišnovským za jeho statky, Brtnici a Komín. Od toho roku až do zrušení poddanství v r. 1848 tedy přes 600 let patřila Svatoslav k panství kláštera tišnovského. Že tu již v XIII. století tedy před 700 lety fara a kostel byl , dokazuje druhá listina z Mor. zem. archivu psaná v r. 1259, kdy syn krále předešlého, Přemysl II, potvrdil klášteru tišnovskému patronátní práva na různá farní obročí(, mezi nimi výslovně i Svatoslavské. Tehdy žil tu kněz Joannes (kodex dipl. Mor. II -III, Wolny I.34.) Záplava divokých Tatarů, kteří v r. 1241 zpustošili velkou část Moravy, do našich lesů nevnikla. Za to ale vypálili Tišnov, klášter a obléhali Veveří - ač marně. Sem do hor bylo pro tatarské jezdce trochu nebezpečno. Uchránily hvozdy okolní Svatoslav od zhouby tatarské, ale od západu vnikala sem záplava jiná, rovněž nebezpečná. Byli to němci, které brněnský markrabí Jindřich Vladislav (bratr Přemysla I ) kolem r.1200 v Bíteši usadil. Tito později se rozmohli též v Křoví (Dietrichsdorf) a v okolních vesnicích jiných. Není vyloučeno, částečně i Svatoslav tehdy osadili. Alespoň různé německé názvy by tomu nasvědčovaly. Tak části vesnice říká se Šrontol, polní trati Hakny a Mitrlisy, což jsou jména původu německého.

Tehdy totiž ve zdejším kraji počínalo se dolovati např. u Deblína, Perštýna, Javůrku aj. Hornictví provozovali většinou Němci, kteří už z Němec byli v dolováni dobře obeznalí. Dost možná že je páni veverští nebo později pány tišnovského kláštera i do své vsi Svatoslavi povolali, aby zde rudy železné těžili. Je to ovšem jen pravděpodobnost, ale nebezpečí, že tehdy národ utone v německé kolonizaci bylo veliké. Teprve Žižkovy zástupy válečníků očistily naši vlast i bítešské okolí v l. 1528 a 1435, kdy německy Hainrichsdorst (jak říkali Bíteši), byl od Táborů vypleněn, zničen, aby opět rozkvetla bývalá starodávná Bíteš. Že tehdy Táboři též blízkou Svatoslav navštívili je možné, neboť i Radoškov a Přibyslavice se uvádějí v těch letech, jako vsi pusté příp. opuštěné.

ZvonyPo husitských vojnách v nastalém klidu vzmáhá se Svatoslav a místo dřevěného kostelíka staví zděnou věž i loď chrámovou. Bylo to ku konci věku XV. kdy opatřeny byly na věž dva zvony, velký 5 q vážící v r. 1494 a menší 2q v r. 1495. Brzo na to zeman Pánovský , Vaněk Pánovec r. 1501 věnuje poslední vůlí 10 kop grošů kostelu svatoslavskému, asi na výzdobu či dostavění. Učení Husovo hojně rozšířilo se po Čechách. Na Moravě bylo to opět vyznání církve Českých bratří o něco později vzniklé, které se velice rozmohlo. I zde ve Svatoslavi byli vyznavači víry českobratrské a dokonce asi ve velké většině, neboť měli tu r. 1577 svého kněze Jana. Byl ženat a své dítky chtěl tehdy dáti do učení k nějakému mistru v Bíteši, jak zápis v městských knihách bítešských dokazuje. Víra českobratrská potrvala ve Svatoslavi dosti dlouho, až přes r. 1600. První zápisy o katolickém knězi jsou opět z r. 1617, kdy zdejší farář Jeremiáš Kulman byl odsud přeložen do Výmyslic u Krumlova.

V této době schyluje se k hrozné válce třicetileté, která nešťastnou bitvou na Bílé Hoře započala. Celá Morava, tedy i Svatoslav zkusila válečných běd až dost. Nejhůře bylo v r. 1642, kdy Švédové obléhali Brno. Tehdy rozezleni nad nezdarem obléhání zpustošili celý kraj. Přitáhli též do Svatoslavi a zde někde lapili probošta( kláštera tišnovského , Arnolda Weisskoppa, když se vracel ze Znojma. Na místě ho zastřelili. Nelze zjistit ono místo, ale v lese u Pánova, blíže křižovatky cest je tesaný kámen, křížem označený, kde dle pověstí byla jakási bitva s vojáky. Snad je to památník nešťastného probošta, který tudy prchal lesem.

Po válce třicetileté, dle zachovaných farních matrik, žili ve Svatoslavi následující obyvatelé, sousedé , domkaři( a podruzi(: Klimeš Zemánek, Matouš Kroutil, Jiří Kulíšek a Mariana, jeho žena, Jiří Juránek, Jakub Tkalcuj, Bartoš Hnilica, Jiří Smolař, Kašpar Stloukal, Jan Daňkův, Filip Severa, Jan Filův, Jakub Dřímal, Šebest Musil, Jan Nečas a Brigita jeho žena, Simson Řepa, Šebestián Šebek, Jiří Řehoř a Bartoš Vala, Lukáš a Ondřej Malenkovi, Pavel Žožla, Jiří Vařejka, Jiří Brablík, Tomáš a Crha Juříčkovi, Mikeš Vávra, Jakub Mikšík, Šimon Blažkuj, Valentin ( Valík ) mlynář z Vondrovýho mlýna, Šimon Michalík, myslivec Urban Kavlík, Rampula a Matěj Svoboda řezník, po něm Jan Fila, šenkýřem na panské hospodě (nyní Jeřábkova) byl Jiří Svoboda. I škola tu byla již tenkrát, kde nelze říci. Učitelem tehdy byl Matouš Limonides.

Za pobytu Švédů Svatoslav shořela celá i s farou. Ta byla asi jen chatrně opravena, neboť nastávaly proto spory faráře s obcí, které skončily tím, že r. 1711 odešel zdejší kněz Fr. Velecký do Něm. Kynic, odkud zdejší farnost řídil. To trvalo do r. 1756, kdy po zřízení nové farní budovy dosazen byl sem kaplan , podřízený faráři Něm. Kynickému. Samostatná fara zřízena tu teprve v polovici stol . XIX, r. 1858.

Jak bylo již uvedeno patřila Svatoslav k panství kláštera tišnovského. Ten však byl pod ochranou pánů z Veveří dále, začež musily vesnice, mezi nimi též Svatoslav odváděti dlouho na Veveří jistý poplatek. Tak v r. 1481 platili Svatoslvští z 1 lánu( polí 2 groše a měřici ovsa(, z 1 podsedku( půl groše a 1/4 měřici ovsa. V r. 1750 platili celkem 46 2/4 krejcarů a 20 mír( ovsa. Farský desátek( byl čítán ze všeho obilí, z hrachu též, dávali k tomu desátého beránka, desátou husu, z každé usedlosti kuře a 1/6 másla, též zelí, konopí a len. Co týkalo se panské roboty záležela hlavně ve vožení rudy do tavíren k Rosicím, dováželi klády ke klášterní pile, dostavovali se 2 dni ročně k lovu jako nadháněči a pomáhali vyvážeti říční koryto Svratky z Předklášteří. V r. 1750 dle urbáře( klášt. Tišnovského robotovalo odsud 16 sedláků 1 koněm 3 dni týdně a 23 domkařů 3 dni týdně po 1 osobě pěšky v zimě , v létě 1 osoba 6 dní. Bylo toho celkem dosti. Císař Josef II zrušil mnoho klášterů mezi nimi též tišnovský r. 1782. Panství klášterní koupil bohatý soukeník brněnský Vilém baron Mundy. Ten později odprodal je Bedřichovi a Wittinghofu, za něhož dočkala se Svatoslav zrušení roboty a poddanství r. 1848.

V r. 1836 zuřila v naší obci cholera. Mnoho lidí zemřelo a mezi prvními byl též zdejší kněz P. Martin Krechler.

V r. 1856 vystavěna byla nynější školní budova č. 97. Dříve učilo se vedle v domě č. 7, p. .M. Crhové náležejícím. Vesnice vzrostla, lidí přibývalo a po r. 1850 zastavěna byla větší část návsi, kde dříve byly zahrady. Rovněž hřbitov, dříve položený kolem kostela nestačoval, byl r. 1859 zřízen hřbitov nový za vesnicí.

Válečný rok 1866 neučinil ve zdejší obci žádných škod jen několik osob zemřelo cholerou. V této době navštívena byla Svatoslav dvěma velkými požáry, takže staré domy vzaly za své a vesnice vystavěna v nynější podobě.

V letech osmdesátých působil zde farář p. Kar. Zellveker, který přistavěl předsíň chrámovou a zavedl setí jetele, kterému se ve zdejší půdě výborně dařilo.

V r. 1894 zřízen byl zde přičiněním tehdejšího starosty obce Jos. Valy ( rol. č. 10 ) sbor dobrovolných hasičů a v r. 1903 vystavěna byla hasička. Užitek sboru dokázal se v roce 1907 a 1908,kdy ve zdejší obci hořelo v krátkém čase několikrát.

V r. 1908 počala se stavěti nová silnice ke Spále. Mlýnu. V tomtéž roku dostavěna byla nová školní budova č. 113, a vyučováno ve třech třídách. Správcem školy byla tehdy zdejší rodák Fr. Konečný.

Blížící se rok 1914 a s ním neblahá válka světová. Jako všude, tedy i ve Svatoslavi vyžádala si svoje oběti. Několik občanů padlo na bojištích, jiní zmrzačeni nemocí zemřeli doma nebo v nemocnicích. Tak zahynuli : Krézek Boh., Dolíhal K., Sedmík Jan, Studený K., Vařílek M., Kučera Jos., Vala Fr., Křístel Tom., Vala Václav, Kolář F. Jinak přímo světová válka o zdejší obec nezavadila. Ovšem nepříjemností a svízelů natropila i tak dost. Neustálé rekvisice( obilí, dobytka, soupisy zásob a odvody mužů jen poněkud schopných. Mimo to stále úřady tlačily na upisování na válečné půjčky. Tak např. při VIII. půjčce upsáno bylo ve zdejší obci celkem 49 800 K! Při rekvírování( kovů odebrán byl též jedem zdejší zvon z r. 1545, 4 q těžký.

Všem svůj konec a také dne 28. října 1918 odzvoněno starému Rakousku a zhoubné válce. U nás oslaveno bylo vzkříšení českého státu slavností dne 2. listopadu r. 1918. Uspořádán byl lampionový průvod navečer po vesnici za zpěvu nár. hymen a vyvěšeny byly červenobílé prapory.