Obsah

Roky 1939 - 1948

 

1939

Rok 1939 začal velmi tragicky pro český lid. Loutkový president Dr. Emil Hácha podepsal dne 14.3.1939 v Berlíně okupační statut. Tímto byl zřízen Protektorát Čechy a Morava a přebírali veškerou politickou  i hospodářskou moc Němci.  Dne 15.3. v ranních hodinách přešla německá vojska  hranice a týž den  obsadila celé území ČSR. Slovensko se od historických zemí oddělilo a byl vytvořen samostatný slovenský stát. Z nařízení německých úřadů se jezdilo a chodilo vpravo, což trvá dodnes. Všechny politické strany byly zrušeny a místo nich  utvořena Národní společenství, které bylo zřízeno i v naší obci. V roce 1942 přepadli Němci Sovětský svaz, když před tím obsadili Rakousko a Polsko. V důsledku válečných příprav bylo zavedeno řízené hospodářství. Lístky na potraviny, obuv i šatstvo a lístky na kuřivo. Zemědělci si mohli ponechati pro vlastní potřebu podle osob v domácnosti určenou  dávku obilí k setí a krmení a ostatní všechno odevzdali státu. Menší mlýny byly všechny zavřeny. Mletí obilí bylo stanoveno jen v určitých mlýnech, na mlecí povolení, které vydával obecní úřad. Do mlýna se jelo hromadně, vždy v určený den za účelem přísné kontroly. Začala doba nedostatků  potravin, hlavně mouky, chleby, masa a sádla. Této situace se ve městech a na vesnicích začali  využívat ziskuchtivé zemědělci i v naší obci ve svůj prospěch tím, že prodávali draho obilí a jiné zemědělské výrobky. Ku příkladu 100 kg obilí žita nebo pšenice  stálo až 1 500 Kč, 1 kg sádla 300-500 Kč na černém trhu. Zdejší občan Jaroslav Suchomel  koupil domek č. 86 od Josefa Vituly, který v r. 1940 byl zbořen a na jeho místě postaven nový, jednoposchoďový dům s pekárnou, takže v obci byly t.č. 2 pekárny. Jaroslav Suchomel  z kupovával od zdejších rolníků obilí, které v noci převážel do mlýna ke Kuchyňkům k semletí na mouku a z této chléb prodával na „černo“, údajně i něm. Gestapu. Jeden bochník 2 kg prodával  až za 100 Kč. Jeho činnost byla prozrazena, byl zatčen a v souvislosti s ním i zemědělci Jan Šebek  č .46, Josef Vildomec č. 38, Jan Vildomec č. 48, Frant. Urbánek č. 30, dále mlynář Kuchyňka a občané z jiných obcí. Při trestném líčení byl Jar. Suchomel a Jan Šebek  odsouzení k trestu smrti a ostatní k několika letům žaláře. Jar. Suchomel byl popraven  v Praze na Pankráci, Janu Šebkovi  byl změněn trest v doživotní žalář. Jan Vildomec zemřel v trestnici na Mírově a Josef Vildomec těžce onemocněl, byl propuštěn a doma v krátké době zemřel. Na tomto příkladu je jasně vidět, kam vede lidská chamtivost. I další občané byli zajištěni  pro černý trh s masem a nedovolenými  porážkami pro po čase propuštěni. Byli to řezník Cyril Sláma z č. 70, Al. Kučera z č. 130, František Stráník č. 43. Naproti tomu v naší obci mnoho lidí nesouhlasilo s německým režimem a svým postojem se postavilo do boje proti okupantům Za osvobození naší vlasti byli umučeni. Bohumil Vařílek, býv. říd. učitel obecní školy a kronikář ve věku 42 let popraven dne 24.4.1942 v Mathauzenu, Silvestr Kratochvíl, učitel ve věku 29 let popraven 14.7.1942 v Mathauzenu a Josef  Šubrt, dělník  ve věku 45 let popraven v Osvětimi. Čest jejich památce. Z dalších odbojových pracovníků  to byl Antonín Kadlec č.p. 58, který  byl totálně nasazen do Německa odkud uprchl a skrýval se v okolí obce. V té době se v naší vesnici objevovaly  protiněmecké letáky, vybízející zemědělce k sabotování a neplnění dodávek zem. výrobků. Dokonce se jednoho dne objevil  na báni – věži kostela rudý prapor. Později zjištěno, že tuto protiněmeckou činnost prováděl Antonín Kadlec, který byl po prozrazení ilegální skupiny zatčen a odsouzen na 3 roky káznice. Z vězení však uprchl a skrýval se v obci až do koce války. V době okupace byla zajištěna rodina Karla Vildomce z č. 27, protože  jejich syn a bratr Karel Vildomec byl v té době v Anglii, kde jako pilot bojoval proti Německu.  Později po válce se vrátil. Obdobně tomu tak bylo s rodinou Stanislava Kratochvíla č. 32, jejich syn Milan Kratochvíl byl také v Anglii, odkud se rovněž vrátil. V okupaci byl dlouhou dobu nezvěstný Jan Křístel z č. 15, který rovněž měl být nasazen na práce do Německa. Jan Křístel se objevil hned po osvobození a podle jeho udání se skrýval celou dobu, tj. asi 4 roky u své sestry v Lesním Hlubokém.

V roce 1942 byl v Praze spáchán atentát odbojovými pracovníky na říšského protektora Heidricha, kdy jel se svým průvodem v autě . Po jeho zastřelení byly prováděny po celé zemi velké razie. Němečtí vojáci  prováděli prohlídky i v naší obci, avšak bez výsledku. Dne 10. června 42 byla vypálena a do základu zbořena vesnice Lidice u Kladna, všichni muži do 15 let byli zastřelení, ženy do koncentračních táborů a děti na převýchovu do Německa.  Pod trestem smrti bylo zakázáno poslouchat zahraniční rozhlas a z radia byly odmontovány krátké vlny, aby poslech z Londýna a z Moskvy  byl znemožněn. V roce 1944  došlo i k bombardování českých měst a závodů. Z našeho nejbližšího okolí byl bombardován americkými letadly závod Kuřim, dále město Brno. Bombardování  si vyžádalo několik set mrtvých a tisíce zraněných. I naši občané byli přímo bombardování účastní, avšak jinak postiženi nebyli. V druhé polovině r. 1944 se objevili v lesích kolem vesnice sovětští partyzáni. Byli to lidé, kteří uprchli z koncentračních táborů a z nucených prací. Potřebovali oblečení, potraviny a hlavně zbraně. Někteří naši občané, přesto, že to bylo přísně zakázáno  pod trestem smrti , jim poskytovali pomoc. Zbraně  a střelivo si obstarávali v myslivnách a hájenkách a odzbrojováním protektorátních četníků. Tak kupř. velitel  čet. stanice v Deblíně, strážm. Masařík, když se vracel ze Svatoslavi do Deblína, byl v lese cestou k myslivně přepaden partyzány a odzbrojen. Partyzáni si vybudovali v lesích směrem ke Kuchyň. mlýnu 2 kryty, tak zvané bunkry. Čím více se blížila Sovětská armáda, tím více vzrůstala partyzánská činnost i jejich počet. Na území našeho katastru  byly partyzánům shazovány z letadel zbraně a zdravotní pomůcky a jeden shoz byl proveden na Haknech u druhého kříže. Na našem hřbitově  je pochován jeden člen této partyzánské skupiny – Ivan, který byl zastřelen v lese zvané Cinkulky. Tato partyzánská se jednoho odpoledne dověděla, že po silnici od Deblína k Velké Bíteši budou převážení Němci sovětští zajatci. Partyzáni si na okraji lesa na německou kolonu aut počíhali a na poslední auta stříleli z jednoho kulometu a dvou samopalů ze stromů. Poslední auta byla  střelbou zapálena, několik Němců postříleno a sovětští zajatci uprchli do vesnice (tři). Tito zajatci, z nich 1 byl  těžce raněn byli převedeni k Jindř. Juránkovi, který jim poskytl jako samaritán lék. pomoc. Zraněný partyzán měl průstřel ramene a náboj mu zůstal vězet v ráně. Juránek mu náboj vyndal, ránu obvázal, po pohoštění  byli zavedeni Josefem Kučerou č.44 do krytu za partyzánskou skupinou. Občané, kteří partyzánům pomáhali, přesto, že věděli, jaký trest by je stihl, kdyby se věc prozradila. V obci se také vyskytli někteří lidé, kteří pomáhali něm. okupantům tím. Příkladně bratří Karel a Zdeněk Mikuláškovi, č. 117, Řepa Ant. č. 53, zřekli se české národnosti a dali se k Němcům. Tito sloužili také v německé armádě. O činnosti těchto lidí  věděla partyzánská skupina a jednoho jarního rána roku 1945 Zdenka Mikuláška, který toho času dlel  u rodičů na dovolené a jeho otce Karla Mikuláška, který sympatizoval s okupanty u domu č.131 oba zastřelili. Antonín Řepa by za svoji činnost po osvobození  odsouzen  na 15 let žaláře a po 7. letech se vrátil na svobodu. Karel Mikulášek ml. byl zajat americkou armádou a žije toho č. ve Francii. V dubnu  1945 se usadil  v obci oddíl něm. zákopníků, kteří měli v okolí vybudovat opěrné body (zákopy, kulomet. hnízda). Všichni schopni muži z obce museli na tyto práce choditi až k Velké Bíteši. Ještě dnes jsou ty to zákopy viditelné. S postupující sovětskou armádou jsme všichni očekávali osvobození naší obce. Tohoto nekrásnějšího dne jsme se dočkali 9.května 1945, jemuž předcházely tyto události. Již začátkem května bylo vidět po silnici směrem  od Deblína k Velké Bíteši ustupovat něm. armádu. Dne 8. května obsadila něm. vojska naší obec a začala ničit veškerou válečnou výzbroj a výstroj (zbraně, radia, kola atd.), které složili na hromady a zapálili, neboť věděli, že už válka pro ně končí prohrou. Druhý den 9.května v časných ranních hodinách byla vyhlášena kapitulace německé armády, němci zničili veškerá těžká děla, mnoho nákladních aut, naplněná zásobami prádla, potravin a jiné. Po zničení válečného materiálu, hlavní vojska opustila obec a zůstalo zde několik desítek německých vojáků. K odchodu německých vojáků z naší obce přiměla fronta, která se přiblížila od Říčan, kde říčanský kopec byl velkou překážkou pro Rudou armádu. Sovětští vojáci se k naší obci přiblížili směrem  z údolí Bílého potoka přes Mitrlize a zakopali se v noci z 8. na 9. května v Roudnikách. Dne 9. května asi v 7 hod. ráno dostali se sovětští průzkumníci až do vesnice. Když zjistili, že Němců je v dědině málo, poslali o tom zprávu a během 1. hodiny byla obec obsazena Rudou armádou. Jako první byla vztyčena čsl. vlajka na kostelní věži a zvony se vyzvánělo na počest osvobození obce. V té chvíli však ustupující  Němci po silnici od  myslivny k Pánovu několikrát  vystřelili z děl a  byla zasažena střecha domů č. 71, 24, 142. Dva tanky Rudé armády střílely od zahrady T. Koláře na ustupující  kolonu na Kamenný a dále stříleli z minometů z dědiny. Vojáci Rudé armády se dostali na okraj vesnice ke hřbitovu a odtud na Žleb a do Brány a stříleli na němce ze samopalů. Když se uvedené dva tanky přiblížili kolem vesnice ke Konečnovému kříži, němci ustoupili a prchli do pánovských lesů. Tím bitva v naší vesnici skončila  - v 9 hod. V boji o naši obec padli dva sovětští vojáci, kteří byli pohřbeni u pomníku padlých, po čase vykopáni a odveženi na ústřední hřbitov do Brna. Jejich totožnost nebylo možno zjistit. Čest památce padlým osvoboditelům! Dne 9.května 1945 byla podepsána kapitulace Německa a v bojích se ustalo . V obci zůstali sovětští vojáci a potom odešli. V okolí bylo několik mrtvých vojáků, dále nevybuchlá munice a hlavně v Kamenných  postříleno několik  desítek koní. První práce spočívaly se zakopáváním mrtvých Němců a koní přímo na místě. Nevybuchlá munice byla soustřeďována  na odlehlá místa (Písky) a tam výbuchem  ničena. Miny kolem silnice odstraňovali sovětští vojáci. Granáty a podobnou munici ničili i naší občané a v jednom případě byl při výbuchu granátu zraněn Tomáš Jebáček, č. 101. Po lesích se ještě potulovali několik dní němečtí vojáci a bylo nebezpečno do lesa chodit. Tito byli likvidováni sovětskými vojáky za pomoci našich občanů. V této  době došla zpráva, že náš rodák Josef Jařábek, který žil  toho času v Praze, zúčastnil se bojů na barikádách při pražském povstání proti Němcům a padl dne 5. května ve věku 36 let. Čest jeho památce! V červnu 1945 se vrátil z Anglie Karel Vildomec, kde působil za války proti Němcům jako pilot letadla v hodnosti štábního kapitána. Jeho příchod byl důstojně oslaven u pomníku padlých. Okupační doba zle postihla hospodářský život v obci. V roce 1941 byl zbaven funkce starosty Josef Šebek a tuto funkci převzal učitel Rudolf Cvrkal až do r. 1945. Za 6 okupačních let nebyl v obci postaven žádný rodinný dům, ani opravy se neprováděly a také veřejné stavby se nerozšiřovaly. Za to zemědělská úroda po celou dobu okupace byla pěkná, žádné živelné pohromy nebyly. Jen v r. 1941 napadlo hodně sněhu a vždy jeden občan z každého domu povinně musel zúčastnit prohazování  sněhu na silnici. Závěje u Musilového kříže byly až 2m vysoké. v národní škole a byla velmi početně zastoupena mládeží od 15 do 24 let. První předsedou SČM byl zvolen  Stanislav Kučera č.p. 44. Tímto  byla mládež sjednocena v jednu organizaci.

Po osvobození došlo k odsunu Němců z pohraničí do Německa. Vylidněné pohraničí bylo osazováno Čechy z vnitrozemí. Z naší obce odešli do pohraničí: Frant. Luňáček  72, Karel Kratochvíl 71, Jan Hotárek č. 6 Václav Havlát č. 76, Tomáš Mikeš 96, Antonín Hotárek  č. 96, Linhard Kupský č. 19, Jindř. Juránek  ml. č.20, Štěpán Pospíšil č. 22, Eva Vildomcová č. 27, Ant. Kadlec 58, Hubert Doubrava 101, Cyril Nečas 126, Ondřej Kerber 58, Josef Neuman 134. Tito  ponejvíce osídlili severní a jižní Moravu. Od té doby počet obyvatel obe je nízký. Vlivem válečných událostí značně byla znehodnocena peněžní jednotka, a proto na podzim 1945 došlo k výměně peněz. Staré peníze byly dány na vázaný vklad a každý občan dostal výměnou 500 nových korun. Od té doby zkratka Kč se vyznačuje Kč. Při přihlašování peněz na vázaný vklad měli někteří zdejší občané tolik peněz, že se hanbili je přihlásit a tyto doma pálili.
 

1946 –1948

Dne 15. března 1946 bylo v naší obci ustavena odbočka Svazu československo-sovětského přátelství na důkaz solidarity k Sovětskému svazu za jeho pomoc a osvobození  ČSR. Prvním předsedou  SČSP byl zvolen Josef Vařílek z č. 60. Dne 26.května 1946 se konaly první poválečné volby do Národního shromáždění a Národních výborů. Zapsaných voličů  bylo 376, z toho 207 žen a 199 mužů. Voleb se zúčastnilo 373 voličů a hlasy obdržely: KSČ 172, lidová 97, soc, dem. 66, nár. soc. 36 dva hlasy byly neplatné. Nový MNV měl složení: KSČ 7mandátů, lidová 4 mandáty, soc.dem. 3 mandáty a nár. soc.  1 mandát. Předsedou MNV byl zvolen Václav Třeštík č. 94, náměstek Josef  Sedmík č. 119 za KSČ. V roce 1946 – 1948 byl vyhlášen dvouletý hospodářský plán obnovy, který byl splněn. V naší obci se projevil rozvojem pracovních sil. Do zaměstnání dojíždělo již několik desítek dělníků, práce bylo všude dosti. Z iniciativy KSČ byla vybudována cesta na Horní Žleb – vyštěrkováno. Dne 18-7.1946 v 1 hod. v noci udeřil blesk do chléva Tomáše Horta č. 13 a hořela i přilehlá  kolna  a sousedu Frant. Kratochvílovi č. 14 střecha chléva. Včasným zásahem požárního sboru byl požár zlikvidován. Škoda  byla z části hrazena pojišťovnou. V roce 1946 byla zřízena studna na hřbitově. Rok 1947 se vyznačoval velkým suchem. Byla velká neúroda obilí a píce a stavy zvířat se hodně snížily. Pomoc nám poskytl Sovětský svaz dovozem obilí. I v poválečném období nastalo řízené hospodářství, protože potravin a průmyslového zboží nebylo dostatek. Potraviny, obuv a textil byly na lístky. Dodávkové povinnosti,  tak  zvaný kontingent, byl určován  tím způsobem, že na MNV došlo přípisem z ONV množství zemědělských výrobků, které má obec dodat státu. Komise zemědělská toho množství rozdělovala na jednotlivé hospodářství podle výměry půdy. Bylo zákonem zavedeno národní pojištění zemědělců na důchod. Toho se projevilo ze strany některých zemědělců nepochopením a tito národní pojištění neplatili. Rok 1948 byl historickým mezníkem ve vývoji našeho státu. Po osvobození podílela se ve vládě dělnická třída vedená KSČ. Na druhé straně byla ve vládě zastoupena buržoazie, kteří nesouhlasili  s novými hospodářskými zákony, jako bylo znárodnění klíčového průmyslu, banka pojišťoven, včetně presidenta Dr. Eduarda Beneše. Na základě tohoto střetnutí byly pořádány v Praze velké demonstrace a lid žádal odstoupení reakčních živlů. Také se tak stalo a presidentem se stal Klement Gottwald, který  do té doby od r. 1945 byl předsedou vlády. Klement Gottwald byl prvním dělnickým presidentem. Obdobné události nebyly jen ve vládě v Praze, ale i v krajích, okresech a na vesnicích. Také v naší obci někteří funkcionáři byli proti politice  dělnické třídy a to již do r. 1946. Projevovalo se to tím , že strana lidová, nár. soc. a část soc. dem brojily proti KSČ, která zastupovala drobný lid na vesnici. V únorových událostech byl vytvořen v obci  akční výbor Národní fronty ze všech společenských organizací a reakční politikové musili ze svých funkcí odstoupit. Předsedou akčního výboru byl František Kerber z č.21. V červnu 1948 byla sloučena soc. dem. strana s KSČ a do obrozených stran lidové a nár. soc. nikdo nevstoupil, takže v obci byla jedna politická strana a to KSČ.  V nastávajících volbách do Nár. shromáždění a Národních výborů, která se konaly 30.5.1948 kandidovali zástupci  KSČ a společenských a masových organizací na společném hlasovacím  lístku  a další  hlasovací lístek  byl bílý. Účast voličů zapsaných 394, z toho 217 žen a 177 mužů. Voleb se zúčastnili všichni.  Pro společnou kandidátku hlasoval o 389, 5 lístků bylo bílých. Předsedou MNV byl zvolen Josef  Sedmík č. 119. Na základě dalšího omezování soukromého podnikání byly zrušeny obchody a to Valentina Klusky, Aloise Fice, Leopolda Fišáka, dříve již Adolfa Doubka. U Berty Řepové byl zřízen Komunální podnik, později Jednota, vedoucí Josef Kavlík. Také hospoda v č. 57 a řeznictví vč. 70 přešlo do Komunálního  podniku. Na podzim r.1948 byl v obci zřízen  místní rozhlas a veškeré zprávy a informace byly oznamována rozhlasem. Obecní  buben, který po staletí upozorňoval  občany na zprávy, buben byl uložen, jako muzejní předmět. Posledním bubeníkem byl Frant. Šubrt z č. 123. Také obecní dům (pastouška) přestal sloužit svému účelu a jediný, který svým způsobem života obecní dům neopustil byl Josef Vala.